Je pondělí, půl dovolené za námi.

Poměrně brzy ráno vyrážíme do Glasgow. Já, Gemma a Vojta. Jedeme autobusem z Guardbridge bez přestupu. Cesta trvá asi 2 hodiny a 40 minut.

Glasgow je největší skotské město a třetí největší město v Británii. Avšak není hlavním městem(Tím je Edinburk). Někdo může Glasgow znát kvůli velké kriminalitě.  Gemma (rodilá místní) s námi radši šla oklikou, abychom nenarazili na nějaké gangy. Těžko tomu dokáži uvěřit - zrovna tady, ve Skotsku. Právě tu probíhají Commonwealth games. Hry jsou pro sportovce zemí Commonwealth již od roku 1930. Kromě klasických sportů, které můžeme vidět na Olympijských hrách, je tu ještě např. rugby, netball, atd.

Naše první zastávka je v Primarku. Je ještě dopoledne, tudíž tu zas tak moc lidí není oproti nákupní rush hour. Venku zatím fouká silný vítr, občas i něco kápne. Však ono to příjde. Asi po poledni se chystáme navštívit muzeum dopravy(Riverside museum), které je zaměřeno na dopravu lodní, automobilovou, tramvajovou, vlakovou, nemotorovou, podzemní a historickou. V tu chvíli začnou "padat trakaře". Gemma – jako by se jí to ani netklo, déšť nedéšť, kráčí dál. Já se krčím pod deštníkem a opravdu se snažím, aby se nezlomil. Vítr fouká do všech stran a déšť ho následuje. V tento moment si uvědomuji, proč Britové s deštníky nechodí – nemá to cenu, a když koukám na svůj (v Česku velmi stabilní) deštník, jak pomalu začíná děravět, raději ho zaklápím. Vojta to vzdal dřív než já.

Vstupujeme do muzea, které je ohromné. Muzeum je, jak už to v Británii bývá, zdarma. Je to jedna z věcí, kterou opravdu oceňuji. A to to není žádné obyčejné muzeum, ale opravdu krásné, čisté a se spoustou věcí. Potřebujeme se trošku zahřát, mají tu i kavárničku a my usedáme s čajem a mlékem ke stolu.
Venku se situace výrazně zlepšila a jeden pán nám poradil, že zrovna DNES se můžeme projet zdarma lodí. Neváháme a jdeme ven loďku najít. Loďka se jmenuje Ferry, ale to není vše. Teď přichází ten vtip dne.
Po nastartování motoru nás kormidelník převeze jen na druhý břeh, kde musíme loďku opustit. To nás rozhodně pobavilo, aspoň, že jezdí také nazpět k muzeu, které se nachází částečně na řece. Na druhém pobřeží navštěvujeme kostel, který má krásná malovaná okna. Poté se zas rychle vracíme k loďce.







Muzeí je tu opravdu hodně, ještě navštěvujeme jedno – Kelvinegrove Art Gallery and Museum (odkaz), které je velmi zábavně udělané. Člověk si tu může vyzkoušet hodně věcí, třeba jak moc je eco-friendly po zadání údajů, jak moc cestuje, vyfotit se ve skafandru a spousty dalších.

Dnes přespíme u maminky Gemmy, která bydlí kousek od centra v části Milngavie. Hned na první pohled nám maminka padla do oka. Přiběhla, všechny nás objala, málem zulíbala – jak kdybychom byli její děti. Potom nám připravila pizzu k večeři a výborný čokoládový dort. Pořád si s námi povídala, i její přítel. Vědí toho o Česku celkem hodně, hlavně o sportu a pivu. To je moc milé překvapení!


Maminka ráda větrá a musím říct, že v noci mi byla opravdu zima.